Už uběhl nějaký čas od okamžiku, kdy jste na svět přivedla ten malý uzlíček štěstí, který vám život obrátil vzhůru nohama. Doteď na vás byl naprosto závislý, stala jste se jeho jistotou i zdrojem jídla. Teď už ale nastal čas příkrmů, vy už nekojíte tak často, možná jste kojení dokonce zcela ukončila a chcete se zase dostat do formy jako dřív. Jak na to?
Kojení. Něco, s čím se v nějaké podobě setká každá maminka. Některá má to štěstí, že to jde úplně samo a přirozeně, některá si ho musí tvrdě vybojovat, další se to i přes obrovskou snahu nepodaří. V prvé řadě bych tu ale chtěla říct jednu často opomíjenou a moc důležitou věc. Lepší nebo horší mámy z nás nedělá to, jestli dítě krmíme z prsu nebo z lahvičky, jestli jsme zvládly kojit 2 týdny nebo 2 roky. Protože každá děláme pro svoje dítě to nejlepší a každá jsme svému dítěti tou nejlepší mámou, jakou umíme. Dnešní článek je vlastně spíš takový příběh jedné obyčejné mámy, která zpočátku o kojení nijak extra nestála a nakonec se jej rozhodla vybojovat s vypětím všech fyzických i psychických sil a sáhla si u toho téměř až na dno.
Téměř každá žena, která nosí pod srdcem nový život, se těší nejen na miminko, ale také na to, až si po porodu oblékne svoje "normální" oblečení, ideálně o stejné velikosti jako před samotným otěhotněním. Přivést na svět dítě je sice dar a takový "malý velký" zázrak, ale ruku na srdce, která z nás si nepřeje mít pěknou figuru hned po porodu? Nejradši bychom štíhlé odcházely už z porodnice, jenže tak to nefunguje. Domů odcházíme s malým voňavým uzlíčkem štěstí, ale i několika kilogramy navíc, oděné opět v těhotenském oblečení.
Čeká vás porod a přemýšlíte nad tím, jak by měl probíhat? Zvažujete možnost využít epidurálu, ale bojíte se toho, jak to celé vlastně bude? Nebo naopak o epidurálu a ničem podobném nechcete ani slyšet, protože toužíte po přirozeném porodu? Pak by pro vás mohl být tento článek zajímavým počtením. Podělím se v něm s vámi o průběh mých dvou porodů – jeden s epidurálem a jeden bez, zcela přirozený.
Mateřství je období plné radosti, lásky a štěstí. Co si ale budeme povídat, nese s sebou i významné změny v životním stylu a známé zajeté koleje se mění v neprobádané území. Priority se mění a času na pohyb je pomálu. Naštěstí je tu staré dobré běhání, na které lze s klidem vyrazit i s miminkem. Jak se připravit a užívat si společné běžecké kratochvíle na maximum?
