Jak uspořádat dětský pokoj
Dětský pokoj je pro správný rozvoj dítěte velmi důležitým místem. Některé děti mají svůj vlastní pokojíček v podstatě od narození, jiní rodiče dávají přednost tomu, aby měli miminko v prvních týdnech jeho života u sebe v ložnici. Má-li každé dítě svůj vlastní pokoj, je to jednodušší, ale v mnoha rodinách to tak ideální není a do jedné místnosti se musí vejít více dětí různého věku a s různými potřebami. A právě v takovém případě je nutné zvolit uspořádání dětského pokoje tak, aby každé z dětí mělo svůj soukromý prostor a pokud možno i vlastní zóny na učení, zábavu a odpočinek.
Každé dítě by mělo mít svůj vlastní prostor, kde si bude hrát, učit se i odpočívat.Pokud nemůžete svým dětem dopřát samostatné pokoje, věnujte jim co nejvíce prostoru. Dětský pokoj v paneláku pro dvě děti, což je většinou je úzká nudle, se zařizuje dost komplikovaně. Řešením je možnost vyměnit například místnost původně plánovanou jako ložnici s dětským pokojem, protože v ložnici většina rodičů jen spí, zatímco děti ve svých pokojích tráví podstatně více času. Velikosti místnosti a počtu dětí by mělo odpovídat také rozložení dětského pokoje. Je-li to jen trochu možné, nepoužívejte na podlahu koberec. Daleko snáze se udržují jiné podlahové krytiny, třeba vinyl nebo korek. Pokud pokojíček rekonstruujete více, zvolte podlahové topení. Ušetříte místo, které by normálně zabral radiátor, děti si budou moci hrát na zemi a bude jim teplo.
Různé pokoje, různá řešení
Každý pokoj má jinou velikost i dispozici, což značně ovlivňuje jeho finální podobu. Rozmístění nábytku v pokoji a dalšího vybavení ovlivňují i další faktory – například velikost a poloha oken a dveří, jejich otevírání, umístění zásuvek a vypínačů, typ a poloha otopného tělesa, výše stropu, přítomnost/nepřítomnost výklenků, arkýřů, zkosené střechy (viz. specifika rozvržení podkrovního pokoje) apod. Ať už zařizujete pokoj pro jedno či více dětí, promyslete si to předem. Můžete použít pro plánování buď některou z online aplikací nebo použít starý dobrý papír a na něm si posouvat jednotlivé vystřižené prvky.
Dejte dětem prostor
Každé dítě musí mít prostor pro spánek, místo, kde si bude hrát, kde se bude učit a prostor, kam si bude moci uložit své věci. V malých pokojích lze místo pro hraní a učení spojit do jednoho. Pokud nemáte doma zrovna nemluvňata, zapojte do plánování i děti. Ty už od velmi nízkého věku mají své preference, co se týče barev, oblíbených hrdinů i dalších prvků. Vnucovat jim svůj vkus by mohlo vést k oboustranné nespokojenosti. Myslete také na to, že dětský vkus se rychle mění. Zařizujte tak, abyste měli možnost věci vyměnit - třeba doplňky jako jsou bytový textil, obrázky, plakáty vyměníte snadněji než výmalbu. Dobrým příkladem mohou být závěsy na okna s dětskými motivy, které lze snadno vyměnit a významně tak proměnit vzhled pokoje. Pokud jde o úložné prostory, berte v potaz, kam dítě dosáhne, chcete-li ho učit, aby si své hračky, oblečení a další věci uklízelo samo. A preferujte police s dvířky nebo alespoň s úložnými boxy, protože pokoj bude vypadat lépe srovnaný a na hračky, knížky a další věci se nebude tolik prášit.
Rozmístění nábytku v dětském pokoji musí odpovídat stáří dítěte. Miminko ani batole asi nevyužijí psací stůl, ale do jejich pokojíčku se bude hodit přebalovací pult. Ten ale ztratí své opodstatnění ve chvíli, kdy potomek vyroste z plenek. Dítě každého věku potřebuje dobrou postel, protože kvalitní hluboký spánek je pro jeho vývoj důležitý. Ty menší takovou, aby z ní nevypadly, ty větší pohodlnou, na které se dá i relaxovat přes den, ale hlavně s kvalitní matrací a roštem. Je-li pokojíček malý, je skvělým řešením patrová postel, pod níž se dá prostor využít buď jako úložný nebo se tam dá umístit psací stůl či hrací zóna. Výborný je také nábytek, který umí s dítětem růst, což platí třeba o stolech či židlích. Úložnou zónu musíte mít nejen pro dětské hračky, ale také pro oblečení, sportovní vybavení a další věci podle zájmů dítěte. U velmi malých dětí jsou dobrým řešením také úložné boxy na kolečkách, které snadno přemístíte tam, kde je zrovna nepořádek. Ten se u menšího dítěte nějakým podivným kouzlem vždy z dětského pokoje dostane i do ostatních místností. Odpočinková zóna může být rozšířena i o křeslo, malou pohovku, sedací vak apod., případně jen o polštáře na zemi – podle velikosti pokoje. Hrací zóna by zase měla respektovat temperament dítěte. Pokud je velmi živé, můžete mu dát do pokoje třeba žebřiny, provaz či síť na šplhání, nebo mini lezeckou stěnu. Klidnému dítěti, které miluje knihy, zase uděláte radost pohodlným čtenářským křeslem a dobrou lampou. Dítě, které rádo pozoruje okolí, zase uvítá pozorovatelnu ve vikýři třeba s dalekohledem. Možností je v podstatě nekonečné množství. Atypické rozměry pokojů mohou být skvěle využity, pokud si pořídíte vestavný nábytek na míru. Výborné jsou kombinace účelů, například úložná skříňka může při použití podsedáků zároveň sloužit i jako pohovka. Nebo postel má pod sebou zásuvné úložné prostory, na skříni může vzniknout dětský bunkr a knihovna zase může být i schody do něj. Základní zóny by však měly být zachovány, i když je místnost malá.
Dětské pokoje pro sourozence nemusí být komplikací, pokud budou mít obě děti dostatek životního prostoru. Důležitý je jejich věk. Pokojíček pro dvě děti podobného věku se zařizuje snáze, než když je mezi dětmi větší věkový rozdíl, ale i v takovém případě existuje mnoho variant, jak dětský pokoj rozdělit. Má-li pokoj dvě okna, je ideální, pokud má každý ze sourozenců své soukromí u jednoho z nich. Ale někdy je v pokoji okno jediné a rozdělení dětského pokoje pak proběhne za pomoci nábytku, závěsů apod. Vždy je třeba zajistit, aby měly obě děti dostatek světla i prostoru. V menším pokoji je dobré využít patrové postele, ať už jsou přímo nad sebou, nebo do pravého úhlu. Je-li jedno dítě menší, stačí jeden psací stůl, ale školáci už potřebují pracovní plochu na psaní úkolů oba vlastní. Úložné prostory mohou být společné, ale děti by je měly mít jednoznačně oddělené, ať už po policích či skříňkách. Mají-li úložné boxy, je dobré je rozlišit barevně, aby se děti nehádaly. Barevně lze odlišit i zóny obou dětí, samozřejmě v případě, že k sobě barvy ladí.
Dětský pokoj pro 3 děti by už měl mít větší plochu nebo alespoň strop ve vyšší výšce, abyste mohli každému z dětí dopřát jeho soukromí. Dvě děti mají obvykle patrovou postel a třetí klasickou, případně můžete pořídit dětské vyvýšené postele s úložným prostorem. Jejich vzájemné soužití už vyžaduje trochu diplomacie i od rodičů, protože ať chtějí či ne, některé děti se mají raději než jiné. V malém prostoru může spaní vyřešit i rozkládací pohovka. Dnes už se vyrábějí takové, které jsou určeny i pro trvalé spaní a vyrovnají se tak klasické kvalitní posteli. Úložné prostory na oblečení pomohou rozšířit třeba výsuvné šatní tyče, organizéry, výsuvné police apod. Abyste ušetřili místo, můžete místo klasických dveří použít dveře posuvné. Čtyři děti v jednom pokoji už je pro plánování trochu horor. Patrové postele jsou nutnou podmínkou, ale nejde-li o pokoj jako ze zámku, připravte se na to, že děti si budou zabírat prostor i jinde v bytě. Být většinu dne v jedné místnosti s tolika lidmi, není jednoduché, zvlášť, když další velkou část dne děti tráví v jiných kolektivech – ve škole, v kroužcích, ve skautu, s kamarády. Najít si své místečko potřebuje každý a ve čtyřech to v jednom pokoji občas prostě nejde.
Nezapomínejte, dětské pokoje jsou jejich, ne vaše
Při zařizování a sestavování pokojíčku zkuste respektovat představy dětí a pomozte jim jejich pokoj vyzdobit podle přání. Někdy děti přicházejí se šílenými nápady, ať už jde o osvětlení, nábytek i dekorace. V těchto případech je samozřejmě trochu korigujte, hlavně, co se zdravotního hlediska týče (např. LED pásky jsou fajn, ale rozhodně nenahradí pořádnou lampu na čtení). Pokud je pokojíček společný pro více dětí, bude to vždy náročnější, co se místa či vkusu každého dítěte týče. Jsem ale toho názoru, že v dnešní době je výběr čehokoliv tak široký, že by neměl být problém pokoj zařídit prakticky, útulně a účelně.
Jaká je Vaše zkušenost?
Buďte první, kdo přidá komentář.