Zánět středního ucha
Asi nebudu daleko od pravdy, když si dovolím tvrdit, že zánět středního ucha patří k „nočním můrám“ téměř každé maminky. A to doslova! Jedná se sice o celkem běžné onemocnění, zejména u malých dětí, ale je doprovázeno intenzivní bolestí, která se zpravidla objevuje a stupňuje v noci. Proč tomu tak je, co zánět středního ucha způsobuje a jak mu předcházet, se dočtete v následujícím článku.
Během prvního roku věku prodělá minimálně jeden zánět středního ucha až 62 % dětí. Nejčastěji se vyskytuje u kojenců a batolat mezi 6. a 18. měsícem.Bolest ucha se může objevit v jakémkoliv věku. U dětí se však vyskytuje mnohem častěji než u dospělých. Záněty středního ucha trpí velmi často kojenci a malé děti, u mladých lidí jsou nejčastějšími příčinami kromě úrazů nebo cizích těles v uchu i záněty zvukovodu.
Co zánět středního ucha způsobuje a proč postihuje častěji děti?
Jedná se o virové či bakteriální onemocnění způsobující bolestivý a mnohdy hnisavý zánět sliznice středního ucha. Akutnímu zánětu středního ucha (acute otitis media) obvykle předchází virová infekce horních cest dýchacích. Děti jsou náchylnější k infekčním onemocněním dýchácích cest, což je jeden z důvodů, proč je toto onemocnění trápí častěji než dospělé. Horní cesty dýchací jsou zdrojem infekce, která do středouší proniká Eustachovou trubicí.
Právě Eustachova trubice je v dětském věku odlišná svou stavbou od stavby u dospělého člověka. Je kratší a širší, má menší sklon směrem k nosohltanu, což je pro šíření infekce z nosohltanu do středouší mnohem snažší než u dospělých. Další častou příčinou vedoucí ke vzniku zánětu středního ucha může být zúžení Eustachovy trubice (vlivem zvětšené nosní mandle, která na ni naléhá) nebo nahromaděná tekutina ve středním uchu, která se zde kumuluje, pokud střední ucho není dostatečně ventilováno (tekutina je pak ideálním prostředím pro vznik bakteriální infekce).
Kdy se zánět středního ucha objevuje?
S tímto onemocněním se častěji setkáváme v zimních měsících, kdy jsme mnohem náchylnější k nejrůznějším virózám a nachlazením. Na zánět středního ucha má zásadní vliv rýma - ke vzniku onemocnění může vést nedostatečné čištění dýchacích cest, proto je důležité naučit děti co nejdříve správně smrkat. Také příliš intenzivní smrkání může vést ke vzniku zánětu (Eustachova trubice se otevírá a infekce pak snadněji proniká do středouší). K dalším rizikovým faktorům patří snížená obranyschopnost, poranění středního ucha, porušení bubínku, zvětšená nosní mandle či alergie.
Mezi nejčastější příznaky patří:
-
prodělaná infekce horních cest dýchacích (rýma)
-
pulzující bolest uší
-
citlivost na dotek
-
zalehlé ucho
-
neklid, poruchy spánku
-
bolesti hlavy, břicha (může se objevit průjem)
-
zvýšená teplota či horečka
-
hnisavý výtok z ucha (dojde-li k nahromadění tekutiny ve středním uchu, která díky zúžené Eustachově trubici neodtéká, může vzniknout v bubínku trhlinka, přes kterou se tekutina tlačí ven)
Bolest sílí v noci, kdy poloha vleže přispívá k přesunu infekce skrz Eustachovu trubici do středního ucha, což se u malých dětí projevuje intenzivním pláčem a tím, že si sahají na ucho. Pokud bakterie a viry proniknou do středouší, začnou se velmi rychle množit (je zde ideální prostředí - teplo, vlhko, uzavřený prostor). Dochází k hromadění tekutiny (hnisu), která nemá kam odtékat, tlačí tak na bubínek, což je příčinou prudké bolesti.
V první fázi se zánět středního ucha léčí podáváním analgetických a protizánětlivých kapek. Je třeba rozlišit, zda se jedná o virovou či bakteriální (hnisavou) infekci. U hnisavé varianty se obvykle nasazují antibiotika. Pokud hnis tlačí na bubínek, provede lékař paracentézu (tzv.píchání ucha), kdy dojde k odstranění nahromaděného sekretu a výplachu ucha. Tento zákrok je nepříjemný a u nás matek hodně neoblíbený, nicméně přináší okamžitou úlevu, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit (dcera mi během chvíle po zákroku usnula v náručí). Někdy bubínek praskne samovolně (nevydrží vzniklý tlak), dojde k odtoku hnisu a ustoupení bolesti. Může se stát, že vzniklý otvor je větší a hojí se pak déle, než při odborném propíchnutí, v horších případech se pak mohou vyskytnout potíže se sluchem.
Aby byla léčba úspěšná, je třeba udržovat čistý zvukovod (snažit se, aby z ucha v následujících dnech po zákroku odtékal sekret), pravidelně smrkat (nebo hleny odsávat), aby byla nosní dutina stále průchodná, doporučuje se používání nosních kapek či sprejů, které snižují otok sliznice).
V některých ORL ordinacích se dnes k léčbě zánětu středního ucha používá laser, jedná se o nebolestivou terapii, která však není hrazená pojišťovnami.
Mezi základní pravidla prevence patří posilování imunity, ochrana uší, otužování, správná ušní hygiena a péče o nosní dutinu (zejména při nástupu rýmy). V dnešní době je možné nechat děti očkovat proti pneumokokovým infekcím. Pokud se zánět středního ucha objeví, je nutné, aby byl pořádně doléčen (v případě bakteriální infekce nevysazovat antibiotika po odeznění příznaků), v opačném případě by mohlo dojít k přechodu do chronického stádia.
Částo bývá následkem akutního zánětu středního ucha, opakujích se zánětů nebo nefunkčnosti Eustachovy trubice. Jedná se o dlouhodobý zánět středního ucha, kdy je ve středouší přítomna tekutina. Na rozdíl od akutního zánětu nebývá provázen horečkami ani bolestí, projevuje se svěděním ucha, jeho zalehnutím, tlakem a nedoslýchavostí. Pokud nezabírá konzervativní léčba (podávání nosních kapek a antihistaminik), přistupuje se k chirurgickému řešení (k odstranění nosní mandle v případě jejího zvětšení nebo zavedení tzv. ventilačních trubiček do bubínku, které poté odvádí tekutinu ze středouší a udrží jej čisté a vzdušné). K zavedení těchto drenážních trubiček se někdy přistupuje i při řešení opakovaných akutních zánětů středního ucha. Jedná se o krátký zákrok prováděný v narkóze, trubičky v uších vydrží asi půl roku a pak samovolně vypadnou. Po celou dobu, kdy jsou trubičky zavedeny, je třeba uši chránit před vodou.
Slovníček pojmů
všechny pojmy
Jaké jsou moje zkušenosti s tímto onemocněním?
Jako dítě jsem prodělala zánět středního ucha jednou, někdy v roce, a to si samozřejmě nepamatuji. Moje sestra ale ono "propichování bubínku" zažila mnohokrát, na což si vzpomínám velmi dobře. S každou její rýmou se rodiče děsili, že opět skončí na pohotovosti a ono to tak snad pokaždé i bylo. Co se mých dětí týče, jedné dceři se toto onemocnění naštěstí úplně vyhnulo a s druhou jsme na noční pohotovosti skončili jen jednou, jak jsem se již zmínila v článku, ihned po píchání se ji ulevilo. Co se léčby pomocí laseru týče, mám také jednu zkušenost, toto ošetření jsem abslolvovala se svou tehdy asi dvouletou neteří, jí ale nepomohlo a propíchnutí bubínku se stejně nevyhla. Právě jí se toto onemocnění neustále vracelo a tak nakonec podstoupila zavedení trubiček, o nichž se v článku také zmiňuji. V jejím případě se tímto zákrokem problém skutečně vyřešil.
A jaké jsou vaše zkušenosti? Budu moc ráda za komentáře. Díky moc a všem přeji klidné noci bez podobných zkušeností a návštěv ORL.