Suchá pokožka (xeróza) patří k běžným dermatologicko-kosmetickým problémům. Je způsobena působením vnějších faktorů, mezi které patří vítr, extrémní chlad nebo naopak teplo, sluneční záření, suchý vzduch, klimatizace, pobyt v zakouřených místnostech. Problémy se suchou pokožkou se velmi často vyskytují u osob, které přicházejí do kontaktu s chemikáliemi, čistícími prostředky a dezinfekcemi (kadeřnice, uklízečky, zdravotní sestry apod.). Také časté mytí pokožky (ať už sprchování nebo koupel v horké vodě) a používání alkalických mýdel vede k vysušování pokožky (dochází k vymývání přirozených zvlhčujících faktorů, snížení pH a porušení schopnosti vázat vodu). Kromě těchto vnějších faktorů je suchá pokožka projevem nejrůznějších onemocnění, může se jednat o kožní choroby (ekzémy, psoriáza, ichtyóza), interní onemocnění (cukrovka, chronické ledvinové choroby, anorexie, žloutenka), dále se může objevit v těhotenství či menopauze nebo u psychických obtíží.

K základním projevům suché pokožky patří:

• kůže s hrubým a drsným povrchem
• zarudlá místa
• olupování kůže
• fisury a ragády
• svědění, pnutí a stahování kůže

Jak na suchou pokožku?

Péče o suchou pokožku se skládá jednak z lokální léčby a zároveň obsahuje preventivní opatření. Je třeba používat přípravky se zvláčňujícím a okluzivním efektem, obsahující lipidy a složky s hydratujícími účinky, které váží vodu. Neméně důležité je dodržování pitného režimu a vyhýbání se nevhodnému prostředí.

Akné patří k nejběžnějším chronickým chorobám kůže, nejčastěji se vyskytuje v pubertě, kdy v těle dochází k významným hormonálním změnám. Není ale výjimkou, že se objevuje i v dospělosti. Jedná se o onemocnění mazových žláz a vlasového folikulu, nejzásadnějším projevem akné je vznik zanícených vřídků, které vznikají uzavřením vývodů mazových žláz. Tyto vývody mazových žláz se ucpávají, dochází ke zvýšené sekreci mazu a k jeho hromadění. V závažnějších případech dochází k poškození mazové žlázy, ke vzniku zánětu, ten se šíří do okolí, poškozuje kožní tkáň a ta se pak hojí jizvením. Akné se nejčastěji vyskytuje na obličeji, v horní části zad, na ramenou a dekoltu.

K hlavním příčinám vzniku akné patří:

• genetické predispozice
• zvýšená tvorba mazu
• hormonální změny
• oslabená imunita
• nadměrná konzumace sacharidů, alkoholu
• nevhodně zvolená kosmetika
• pobyt ve znečištěném prostředí
• užívání některých léků
• kouření
• stres

Jak na akné?

U mírnějších forem si vystačíme s běžně dostupnými dermokosmetickými přípravky (ideálně z lékárny), které omezují tvorbu mazu. Je vhodné doplnit jídelníček o vitamíny a minerály (např. zinek) a naopak se doporučuje vysadit některé potraviny, které ke vzniku akné přispívají (mléčné výrobky, čokoláda). Opět je důležité dodržovat pitný režim. U těžších forem akné je léčba složitější, u těchto pacientů se často vyskytují psychické obtíže, které stav akné mohou zhoršovat. Tento fakt mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, obě dcery se potýkaly s těžší formou, každá to však snášela jinak, jedna se tím příliš netrápila, ale druhá se dostala do stavu, kdy nechtěla chodit mezi lidi a pohledu do zrcadla se vyhýbala. V těchto případech je už třeba navštívit dermatologa, který dle aktuálního stavu doporučí vhodnou léčbu, ať už v podobě lokální antibiotické masti či gelu nebo rovnou předepíše orální antibiotika, u těžších stavů pak retinoidy.

Atopický ekzém (atopická dermatitida) je chronické neinfekční zánětlivé onemocnění kůže, při němž se střídají fáze klidu a vzplanutí. Ve vyspělých zemích výskyt atopického ekzému v posledních letech výrazně narůstá. Vznik atopického ekzému má obvykle alergický původ. Diagnostikuje se nejčastěji u kojenců a malých dětí, ale objevit se může i v dospělosti. Projevy jsou velmi variabilní a mění se v závislosti na věku pacienta. Rozlišujeme 3 formy atopického ekzému:

1. Kojenecká forma - začíná většinou mezi 2. a 6. měsícem věku. Svědivé puchýřky se nejdříve objevují na obličeji, dochází k mokvání a povrch se pokrývá stroupky a šupinami. Nález se může šířit na celý obličej, trup a končetiny. Ve vlasaté části se často objevují mastné šupiny bílé barvy. Děti bývají neklidné, plačtivé, pro svědění špatně spí. Během druhého roku může dojít ke zhojení nebo přejde do dětské formy.
2. Dětská forma - obvykle se týká dětí od 3 do 10 let. Nejčastěji jsou postiženy ohybové části končetin (loketní a kolenní jamky), krk, prsty, zápěstí a nárty. V těchto místech bývá kůže hrubá a suchá, při akutním zhoršení dochází ke zčervenání kůže, tvoří se svědivé puchýřky, které nutí ke škrábání. Kůže v obličeji bývá světlá, naopak tmavou barvu mívají oční víčka. Se začátkem školní docházky se projevy obvykle mírní, u 75 % dětí v tomto věku či s pubertou zcela vymizí.
3. Dospělá forma - může se objevit i u pacientů, kteří v dětství ekzémem netrpěli, obvykle jí však předchází kojenecká a dětská forma choroby či astma. Nejčastěji se setkáme s projevy na obličeji, krku, horní části hrudníku, na ramenou, nad velkými klouby končetin a na rukou. Mnohdy se objevuje i ve vlasech, pokožka bývá velmi svědivá, vlasy jsou řídké a suché, objevují se šupiny.

K hlavním příznakům atopického ekzému patří:

• zvýšená suchost pokožky
• zánětlivé puchýřky
• zarudlá, silně svědivá ložiska na pokožce
• mokvání
• odlupování šupinatých ložisek, následný vznik strupů

U většiny pacientů se projevy atopického ekzému s věkem mírní. Vzplanutí nebo zhoršení ekzému vyvolává celá řada spouštěcích faktorů, a to od zapocení, přes nejrůznější dráždivé látky (čistící prostředky, mýdla, dezinfekce), vzdušné alergeny (prach, roztoči, pyly, zvířecí alergeny), potravinové alergeny (mléko, vejce, ryby, ořechy, kakao, čokoláda) až po klimatické či hormonální změny nebo stres.

Jak se atopický ekzém léčí?

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že při léčbě ekzému je důležitá trpělivost a důslednost. Podstatou léčby je optimální péče o pokožku (a to i v klidové fázi ekzému), úprava jídelníčku, volba vhodných mycích a kosmetických přípravků. Neméně důležité je vypozorování spouštěcích faktorů a dodržování preventivních opatření.

Základem léčby ekzému je promazávání kůže pomocí emoliencií. U mírných forem ekzémů by mělo být užívání emolencií dostačující a pacienti se obvykle obejdou bez lokálních kortikoidů. U středně těžkých a závažných forem se předepisují lokální kortikoidy, které mají rychlý nástup účinku, užívají se jen krátce k překonání kritických obtíží a ošetřují se jimi jen nejpostiženější místa. Jako účinná alternativa léčby lokálními kortikosteroidy se jeví lokální imunomodulační prostředky, což jsou protizánětlivé léky, které zmírňují zánět i svědění v ložiscích, nemají nežádoucí účinky jako lokální kortikosteroidy, proto se mohou používat i v místech s tenkou a citlivou pokožkou (víčka, obličej atd.). Doplňkovou formou léčby může být pobyt u moře, slaná voda a slunění v rozumné míře dokážou zmírnit příznaky a prodloužit dobu remise.