O princezně, která ráčkovala
Nedávno jsem byla s dcerou na preventivní prohlídce u pediatra. V čekárně plné lidí mě zaujala rodinka se dvěma dětmi, které neustále něco štěbetaly. Na tom samozřejmě není nic neobvyklého, co mě ale zarazilo, bylo ráčkování starší holčičky, určitě školou povinné, tipovala bych ji na první, druhou třídu. Co mě však překvapilo ještě víc, když promluvila maminka. Ráčkovala totiž úplně stejně jako její dcera! Ještě ke všemu se holčička jmenovala Markétka , hned jsem si řekla „chudák, malá princezna“. Uvědomila jsem si, že už jsem hodně dlouho neslyšela mluvit někoho s touto vadou řeči, když jsem chodila do školy, bylo mezi námi určitě více dětí, které měly s výslovností tohoto písmene problém, než je tomu dnes. Asi to bude tím, že v dnešní době je logopedická poradna na každém rohu a nejen ráčkování, ale i dalším vadám řeči je věnováno více pozornosti. A tak mě napadlo, že bych se této problematice mohla věnovat v dalším článku.
Ráčkování neboli rotacismus je verbální porucha výslovnosti souhlásky „r“.Ráčkování neboli rotacismus (přiznám se, s tímto pojmem jsem se nikdy nesetkala, dokud jsem si ho „nevygooglila“) je verbální porucha výslovnosti souhlásky „r“. Tímto pojmem se také označuje záměna tohoto písmene za jinou souhlásku. Osoby, které trpí touto poruchou řeči, v mluveném projevu cíleně písmeno „r“ vynechávají nebo nahrazují jinou podobně znějící souhláskou, nejčastěji „j, l, v, h, d“. Čeština je navíc obohacena o specifickou souhlásku „ř“,nesprávná výslovnost tohoto písmene se odborně nazývá „rotacismus bohemicus“. Obě tyto souhlásky patří k těm artikulačně nejobtížnějším, a tak je rotacismus jednou z nejčastěji vyskytujících se poruch výslovnosti.
Až při psaní tohoto článku jsem zjistila, že podle toho, jakým způsobem je písmeno „r“ či „ř“ v řeči tvořeno, se rozlišuje několik druhů rotacismu (doteď jsem myslela, že ráčkování je jen jedno):
- Rotacismus bilabiální – obouretný, který vzniká rozkmitáním obou rtů, pokud jsou při sevření prudce rozraženy výdechovým proudem a vyšpuleny.
- Rotacismus labiodentální – retozubný, je vytvářen závěrem horního rtu a dolních řezáků, nebo dolního rtu a horních řezáků. Vyskytuje se jen zřídka.
- Rotacismus interdentální, mezizubní – je vytvářen buď rozkmitáním hrotu jazyka mezi zuby, nebo prudkým vymrštěním hrotu jazyka a jeho stažením zpět do úst.
- Rotacismus laterální čili bukální, boční, tvářový – boční zvuk vznikající tak, že proud vzduchu uniká na jednu stranu mezi jazyk a tvář.
- Rotacismus palatální, patrový – hrot jazyka se stáčí vzhůru proti patru a vzad.
- Rotacismus velární, měkkopatrový, zadopatrový – vzniká rozkmitáním různě velkých úseků měkkého patra, proto není zvukově jednotný. Je nejčastějším druhem rotacismu.
- Rotacismus uvulární, čípkový – varianta velárního rotacismu, ale místo patra kmitá čípek.
- Rotacismus nazální, nosový – artikulační vzduch proráží při rozkmitání zadního okraje měkkého patra nosem.
- Rotacismus glossofaryngální, jazykohrtanový – vzniká mezi kořenem jazyka a stěnou spodní části hrtanu, zvukově připomíná hlásku „ch“.
- Rotacismus laryngální, hrtanový – je to drsný zvuk hrtanový, vzniká v hrtanu kmitáním tzv. „výchlipkových řas“, což jsou slizniční útvary nad hlasivkami.
-
Rotacismus hyperkynetický, mandibulární, dvouzvukový – vyznačuje se prudkým zacvaknutím
čelistí s neutrálním zvukem.
S ráčkováním a dalšími poruchami řeči se nejčastěji setkáváme u dětí v předškolním věku. Výjimkou však nejsou ani starší děti nebo dokonce dospělí. Statistiky logopedů uvádějí, že se s ráčkováním trápí více chlapci než děvčata. Podle odborníků je možné vady řeči napravit v jakémkoliv věku, nejsnazší to je v ranném dětství. I u dospělých ráčkujících lze správnou výslovnost nacvičit, ale často se stává, že při spontánní mluvě se člověk nechtě vrátí k nesprávné artikulaci, jedná se o zlozvyky z dětství, které není úplně jednoduché odstranit, pokud má však člověk v pořádku jazyk, podjazykovou uzdičku, sluch a mimické svaly, měl by se správnou výslovnost naučit.
Ráčkování není dědičné, často se ale stává, že děti tuto vadu řeči získávají odposlechem ze svého okolí, od rodičů, sourozenců, kamarádů (pravděpodobně případ Markétky z čekárny).
Co jsou předřečová cvičení pro rozvoj obratnosti mluvidel?
Pro správnou výslovnost je důležité, aby dítě umělo „pracovat“ rty, jazykem a tzv. patrohltanovým uzávěrem. K tomuto slouží různé cviky, s nimiž se může začít již v útlém věku a slouží jako prevence vadného vývoje řeči. Podstatou těchto cvičení je napodobování a to, aby byla prováděna formou hry, kterou dítě přijímá.
- Cvičení rtů: špulení rtů, úsměv, brnkání prstem o rty, vibrace rtů (odfrknutí)
- Cvičení jazyka: vyplazování jazyka do dálky a do výšky (směrem k nosu), ťukání jazyka o každý zub, olizování horního a spodního rtu, přejíždění jazyka po celém horním patře
-
Cvičení patrohltanového uzávěru: pití brčkem, kloktání
Ještě před samotným nácvikem výslovnosti „r“ je vhodné provádět tato cvičení mluvidel:
- Ohýbání jazýčku směrem nahoru.
- Prskání rty.
- Prskání rty i s jazykem.
- Přetlačování ukazováčku s jazykem.
- Zpívání rychlých rytmických písniček.
- Bláznivá řeč.
Přemýšlela jsem, zda bych dokázala dítěti popsat, jak se vlastně „r“ vyslovuje. Není to nic jednoduchého vysvětlit, jak při výslovnosti tohoto písmene správně pracovat rty, jazykem či zuby. Ani si to neuvědomujeme, ale člověk, který tento problém nezná, vůbec nad správnou technikou nepřemýšlí, prostě mu to naskočí samo. Nejčastěji jsem se setkala při popisu správné výslovnosti s těmito zásadami:
- Mírně pootevřená ústa.
- Špička jazyka se „placatě“ dotýká místa za horními řezáky.
- Při vyslovení „ddn“ pak jazyk povyskočí.
Ještě před samotným nácvikem „r“ je důležité, aby dítě zvládalo výslovnost samohlásky „i“ a souhlásky „d“, ta je totiž souhlásce „r“ artikulačně nejblíž. Teprve když dítě zvládne vyslovit souhlásku „d“, je připraveno začít s nácvikem „r“.
Začíná se tím, že se hláska „r“ vyslovuje jako „d“. Když budeme „d“ vyslovovat potichu, jemně a správně, postupně budeme vyslovovat zvuk, který je hlásce „r“ velmi podobný, nakonec vyslovíme vlastní „r“.
- Nejdříve by se měla začít nacvičovat slova, která mají „r“ na konci a ve spojení se souhláskami „d“ nebo „t“ a dítě se je učí vyslovovat ve spojení „dd“ nebo „td“, to znamená, že místo „metr, svetr, hadr, litr“ vyslovuje „metd, svetd, hadd, litd“.
- V další fázi následují kratší slova, která mají „r“ v první slabice: trhá, mrká, prchá, vrhá atd.
- Poté se mohou zařadit slova s „r“ na začátku slova, kdy se před samotné písmeno „r“ vloží krátké „e“ a vyslovuje se jako „edáno“ (ráno), „edána“ (rána), „edosa“ (rosa).
- Pokračuje se slovy, které mají „r“ ve spojení s dalšími souhláskami: krk, mrk, frk, hrad, prach.
- Jako poslední přicházejí na řadu slova, v nichž je „r“ ve spojení se sykavkami: hrst, prst, srst.
Myslete na to, že je lepší cvičit raději kratší dobu, ale vícekrát za den. Vždy by to mělo probíhat zábavnou formou, ideální jsou různé hry, obrázky, říkanky nebo básničky, kde se „r“ opakuje častěji, jsou vhodné, až když se dítěti podaří občas „r“ vyslovit správně. Cvičit se dá v podstatě kdekoliv, na procházce, v autě, při koupání nebo ve frontě u pokladny.
Pokud dítě nemá žádné jiné vady řeči, pouze nahrazuje těžší hlásky za jednodušší (především nahrazuje hlásku „r“ hláskou „l“, případně hlásku „ř“ hláskou „ž“) je možně s návštěvou logopedické poradny vyčkat až do pátého roku věku. U předškoláků jde vady řeči napravit poměrně snadno a rychle. Je ideální, aby dítě před nástupem do první třídy správně vyslovovalo všechny hlásky a vyhnulo se tak nejen posměškům spolužáků, ale také chybám v pravopise.
Co říci k ráčkování na závěr?
Myslím, že asi většina rodičů se sama nejdříve snaží naučit dítě správné výslovnosti. Čím dříve se začne, tím určitě lépe. Většina dětí se to zpravidla přirozeným způsobem naučí. Důležité je, aby dítě samo chtělo, učení probíhalo formou hry nebo zcela nenápadně a nenásilně (já si třeba vzpomínám, že mým dětem se „r“ nejlépe trénovalo u slova „prdel“ 😊, přišlo jim to vtipné a vlastně vyslovovaly něco, co se běžně zakazuje). Moje děti patřily k těm šťastnějším a s výslovností problémy nikdy neměly, kdyby tomu tak ale nebylo, určitě bych neváhala a k logopedovi je objednala.