1. Etapa  - cílem první etapy není naučit dítě plavat, ale dokonale ho seznámit s vodním prostředím.

Kojenci, batolata - v dnešní době je možné seznamovat děti s vodou už od narození. Možná jste slyšeli o „vaničkování“, které je určené pro děti v podstatě už po šestinedělí. Já mám ze svého okolí zkušenost až s „plaváním“ dětí od 8. měsíce, ale jsou i možnosti pro mladší děti.
 
Předplavecká výuka v mateřských školách - od 3 do 6 let lze už začít s plaveckou výukou (možná ji vaše děti absolvovaly v rámci mateřské školy, ale hlavním cílem je stále především seznámit děti s vodním prostředím).

Naše tři děti věkově (2, 4, 6 let) spadají zatím do první etapy plavecké výuky (jak je popsána výše), tzn. je u nich důležité hlavně seznámení se s vodním prostředím. S vodou se naše děti přirozeně seznamují v podstatě už od narození: koupání ve vaně, v létě se pak jako batolata čvachtaly v brouzdališti, ale už tehdy jsem je brala i do většího bazénu, aby si zvykaly na více vody, a nyní už při pobytu v bazéně uplatňuji znalosti z kurzu na cvičitele plavání, který jsem v minulosti absolvovala.

„Děti do 6 let stačí seznamovat s vodou, nemusí hned umět plavat.“

V kurzu na cvičitele plavání jsme se mj. dozvěděli, jak seznamovat děti s vodou, aby například zjistily, jaká síla vody na ně působí při jednotlivých pohybech. K tomu jsou nejlepší různé hry ve vodě. Pro děti předškolního věku je HRA nejvhodnějším způsobem seznamování s vodou. Děti se tak nenásilným způsobem, který je, předpokládám, i baví, naučí pohybovat ve vodě nebo třeba dýchat, resp. nedýchat pod vodou 😊.

1. Hry pro seznámení s vodou - jelikož se děti snadno přizpůsobují vodnímu prostředí, ale na rozdíl od dospělých nemají tolik pohybových zkušeností, seznámíme je s vodou formou her a necháme je tak přirozeně pohybovat. Až když se začne dítě snažit „samo“ plavat – resp. hrabe ve vodě jako pejsek, tak začne fáze usměrňování pohybů. Třeba u naší nejstarší dcery se objevila snaha o „plavání“ po 5. narozeninách. Příklady her ve vodě, které s dětmi praktikujeme i v nafukovacím bazéně na zahradě:
   • Hra na kačenky: děti se přikrčí tak, aby měly hlavu nad vodou, a chodí v bazéně a mávají „křídly“ = rukama.
   • Hra na žabky: skákání ve vodě snožmo.
   • Hra na čápy: děti ve vodě chodí a zvedají střídavě narovnané nohy dopředu a rukama napodobují zobák čápa.
   • Hra na sprchování: děti si naberou vodu do dlaní (nebo kyblíků či jiných hraček) a vyhazují ji nad sebe, aby se „jako osprchovaly“.
   • Spadla lžička do kafíčka, udělala bác: (u našich dětí jedna z nejoblíbenějších) držíme se za ruce a skáčeme do kola v kruhu a na „bác“ se pustíme (zatím jen s nejstarší dcerou, mladší se mě drží) a potopíme (děti většinou jen po bradu, jen 6letá dcera trochu víc).
2. Hry pro nácvik dýchání - tyto hry mají děti naučit vydechovat do vody v různých polohách a situacích. U nás je zatím moc nepraktikujeme, ačkoliv 6letá dcera se konečně letos začala snažit potápět, ale zatím jen se zadrženým dechem, bez výdechu. Příklady her pro nácvik dýchání:
   • Vyfukování vody z dlaní: děti můžou mezi sebou soutěžit, kdo se zbaví vody v dlaních jako první.
   • Foukání do plovoucích hraček: opět mohou děti soutěžit, kdo dříve dofouká třeba míček na druhou stranu bazénku, nebo když je dítě samotné, tak mu můžeme měřit, jak dlouho mu to trvá, a srovnávat, jestli se časem zlepšuje.
   • Bublání do vody: kdo dokáže nejdéle „bublat“ do vody.
   • Gejzír: chytneme se s dětmi za ruce (v kruhu za lokty – když je nás více), ponoříme se pod vodu (alespoň ústy/nosem), abychom vydechovali do vody a vytvořili co největší gejzír (naše mladší děti vydechují zatím spíše nad vodou, jen 6letá dcera se sice trochu potopí, ale ještě nevydechne).
3. Hry pro splývání - tyto hry mají děti naučit postupně si zvyknout na vodorovnou polohu ve vodě jak na bříšku, tak na zádech. Některé z těchto her zvládá zatím jen nejstarší dcera (6 let), mladší děti (2 a 4 roky) k tomu ještě nedospěly. Příklady her pro nácvik splývání:
   • Splývání s dopomocí: držím dceru za ruce, zatímco leží co nejrovněji na hladině (zatím jen v poloze na bříšku, ale dá se i na zádech), a tažením ji „vozím“ po bazéně; kombinujeme i s držením za plovací desku nebo hada, aby ji to bavilo.
   • Medúza: děti si lehnou na vodu a ruce i nohy zůstanou volně viset ke dnu (my ještě nezvládáme).
   • Hříbek: nadechneme se, skloníme hlavu, obejmeme rukama skrčené nohy a vztlakem vody se objeví na hladině naše kulatá záda jako hříbek (zatím taky nepraktikujeme).